Baví nás sledovat tanec molekul
Rozhovor s vedoucím skupiny "Laboratoř attosekundové spektroskopie a dynamiky molekul" na Ústavu fyzikální chemie, laureátem Dream Chemistry Award a Ceny Neuron – Vítem Svobodou.
Čím se vaše skupina zabývá?
Baví nás sledovat tanec molekul. Ne ledajakých molekul, ale konkrétně chirálních, protože ty jsou ty nejlepší.
V prosinci jste vyhrál Dream Chemistry Award 2025, povězte nám něco o vaší cestě v soutěži.
Dream Chemistry Award je velmi zajímavá soutěž, která umožňuje mladým vědcům prezentovat velké nápady. Především takové nápady, které kdyby člověk předložil grantové agentuře, tak by reagovala asi takto: „Nápad je to pěkný, ale financovat to nebudeme.“ Dream Chemistry Award tento nápad sice také nefinancuje, ale umožní mladému výzkumníkovi si ho napsat. Což má velkou výhodu v tom, že člověk se zasní a řekne si: „Kdybych měl neomezené prostředky a 20 let, kde bych chtěl být?“. Já jsem se zasnil a evidentně se nápad líbil.
Co Vás motivovalo přijmout nominaci do soutěže?
Do soutěže mě nominoval Ivo Starý, kterého si nesmírně vážím. Dlouho jsem nevěděl, s čím do soutěže jít, a bál jsem se, že už nikdy nebudu mít žádný dobrý nápad. Ostatně to je to, čeho se podle mě bojí každý výzkumník. Já se nebojím si přiznat, že se toho bojím. Pamatuji si, že asi týden do uzávěrky podání nápadů jsem v metru potkal Pavla Jungwirtha a ten mi řekl: „Tak to napiš“, jako by to bylo něco jednoduchého. Druhý den jsem zůstal doma, sednul k počítači a napsal jsem to.
Co pro Vás bylo na soutěži nejtěžší?
Nejtěžší pro mě bylo všechno. Osobně si ale myslím, že těžkosti jsou od toho, aby se překonávaly. Pro mě je důležitá cesta, ne cíl, a proto jsem se soustředil především na cestu soutěží. Nejdříve jsem si říkal, alespoň si to zkusím napsat, poté jsem se dostal do finále a říkal jsem si, alespoň si zkusím finále, a pak jsem to nějakým omylem vyhrál.
Jaké je budoucí směřování projektu/myšlenky?
Samotná myšlenka projektu spočívá v tom, že bychom chtěli využít dynamiku chirálních molekul ke kvantovému počítání. Chtěli bychom sestavit něco jako kvantový tranzistor. To si představme tak, že v klasickém tranzistoru, což není nic jiného než tříelektrodové zapojení, vyměníme jednu elektrodu za chirální molekulu. Když poté budeme světelnými pulzy řídit chiralitu molekuly, tak budeme schopni filtrovat, jaké elektrony (se spinem nahoru nebo dolů) mohou běhat skrz elektrodu, tedy naši chirální molekulu. Toto je nejjednodušší realizace kvantového bitu. Proč využívat chirální molekuly? Dnešní kvantové počítače potřebují pro svůj provoz silné chlazení, jelikož jejich kvantové bity jsou velmi náchylné ke ztrátě svých kvantových vlastností za vyšších teplot. Ale chirální molekuly jsou stabilní za pokojové teploty, což je jejich velkou výhodou. Navíc, já mám v kanceláři raději 25 než -270 °C.
Zároveň jste také laureátem Ceny Neuron, co to pro Vás znamená?
Cena Neuron je úžasná cena, která je podle mě světově unikátní, protože podporuje mladé vědce na začátku jejich vědecké kariéry za to, co se jim za tak krátkou dobu povedlo. Zároveň podporuje popularizaci vědy, ale také seniorní vědce. Nechápu, jak to ke mně přišlo, protože si nemyslím, že jsem dokázal něco velkého. Samozřejmě si ceny nesmírně vážím, především když se podívám na jména ostatních laureátů.
Máte nějaké doporučení pro budoucí vědce?
Stejně jako se všemi jinými věcmi v mém životě, jsem s vědou začal omylem v 16 letech. Když bylo na čase se rozhodnout, jestli jít nebo nejít na doktorát, tak mojí motivací nebylo být vědec, který bude sbírat ceny a psát úspěšné články, ale kolektiv lidí, se kterými jsem měl tu možnost pracovat. Na doktorát jsem šel nakonec na ETH Zürich, což je skvělá univerzita a tím pádem se jedná o silně konkurenční prostředí. V jeden okamžik jsem se dostal do situace, kdy jsem vědu dělal kvůli článkům a výsledkům, ale nedařilo se. Později jsem si uvědomil, že jsem vědu přestal dělat pro tu důležitou věc, pro kterou jsem ji dělat začal – protože mě to neskutečně baví a je mi na konci dne jedno, jestli je z toho článek. Velmi rychle jsem se proto vrátil k tomu si vědu užívat. Rada by tedy byla: Dělejte to pouze, pokud Vás to neskutečně baví. Není to o tom cíli, čili dostat cenu, vyprodukovat článek, ale je to o té cestě. Jestliže Vás baví každodenní nimrání se v něčem naprosto nepodstatném, když to ani po dvoustém pokusu nevyšlo a musíte čekat na dvěstěprvé, aby to vyšlo, tak to dělejte.
Co rád děláte ve svém volném čase?
Volného času mám méně, než bych chtěl, protože se snažím dělat dobře to, co dělám tady na FCHI. Od té doby, co mám vlastní skupinu, mám pocit, že bych neměl dělat věci pro sebe, ale především pro své studenty a členy skupiny. Když už volný čas mám, tak rád běhám, jelikož si tím pročistím hlavu. I když mám pocit, že mám v hlavě při běhu prázdno, tak se občas po běhu urodí zajímavá myšlenka.
Existuje otázka, na kterou jste chtěl, aby se Vás někdo zeptal?
Proč jsem takový, jaký jsem? Abych mu mohl odpovědět, že nevím.